Kouzlo kybervěku
Erik Davis odhaluje souvislosti mýtů, magie a mystiky s informačními technologiemi

Názory na to, co nás čeká v informačním či "kybernetickém" věku, sahají od apokalyptických očekávání až po skepsi. Mnozí lidé mají pocit, že se neděje nic odlišného od rozšíření psacích strojů či automobilů. Pozoruhodná kniha Erika Davise Techgnosis s podtitulem Mýtus, magie a mystika ve věku informací, vydaná nakladatelstvím Harmony Books v New Yorku (informace o ní na www.levity.com/techgnosis/), skepsi ale rozhodně nepěstuje.

Jsme světelné bytosti...

Těm, kteří vědu vnímají jako pravý opak mýtů, magie či mystiky, Davisova kniha možná trochu zamotá hlavu. Davis totiž tvrdí, že to, co se před námi postupně otevírá díky počítačům a internetu - a co za svůj vznik vděčí právě vědě - připomíná spíše světy mytických či mystických pověr než to, čemu jsme si zvykli říkat realita. Pro pochopení současné situace je podle Davise zásadní připustit, že kultura není svou podstatou oddělitelná od technologií, které ji provázejí. Podle něj se musíme rozloučit s představou, že věda, umění a morálka jsou jedna věc, a technologie, které nám je pomáhají vytvářet, jsou pouze "obslužnou", a tudíž přízemnější věcí. Davis poukazuje na to, že zatímco určitá kultura vyvolává poptávku po určitých technologiích, technologie zase zpětně mění kulturu. Má-li pravdu, jsou dnešní technologické změny víc než jen vývojem nástrojů, které nám usnadňují (případně komplikují) život. "Kyberčlověk" tedy nebude jen člověkem disponujícím mocnějšími nástroji. Naopak - už to nebude tentýž člověk jako jeho předchůdci. Jak si návrat k mystickému a magickému na prahu jednadvacátého století vysvětlovat? V Davisově knize můžeme vystopovat tři části odpovědi na tuto otázku. První je zřejmá: tíhnutí k mystice je součástí lidské povahy. Čím víc je dušeno pokličkou vědecké racionality moderního světa, tím mocněji probublává na nečekaných místech - viz třeba nedávná exploze ufologických ság typu Akta X. Pozoruhodnější linií Davisovy knihy je sledování paralely, která dala jeho knize název - paralely mezi učením starověkých gnostiků a názory průkopníků moderní teorie informace. Davis ukazuje, jak blízko k sobě tyto dva pohledy mají: na jedné straně duše zakletá do hmoty, a všemi svými silami se snažící své zakletí zlomit; na druhé straně velice podobný obrázek informace, vzdorující všemocné síle zhoubné entropie, chaosu. Davis tu cituje zakladatele kybernetiky Norberta Wienera: "V řízení a komunikaci vždy bojujeme s tendencí přírody degradovat organizované a ničit smysluplné." A co ona mulderovsko-scullyovská posedlost mimozemšťany? Davis upozorňuje na to, že už v některých starých gnostických textech je "duch" zosobněn návštěvníkem z jiného světa: "Adam zahořel láskou k Muži Odjinud, jehož řeč je odjinud, cizí tomuto světu." Můžeme se tedy divit tomu, že ani takový Yoda, ušatý guru z Hvězdných válek, není nic jiného než gnostik? On přece ví, že "světelné bytosti jsme, ne tahle hrubá hmota".

...nebo hračičkové

Hloubavý čtenář může v Davisově knize nalézt i náznaky něčeho, co dává dohromady třetí, trochu přízemnější část odpovědi na otázku, proč se dnes mýtům, magii a mystice tak daří. Totiž fakt, že současná počítačová civilizace vynesla na vrchol druh lidí, kteří si rádi hrají. Jak Davis upzorňuje, zdánlivě proti jakémukoli establishmentu zaměřená kyberkultura je z velké části konzumována "bílými límečky" ze Silicon Valley. Podobně světy fantasy MUDů (viz č. Respekt 6/99), které se mnohdy jeví jako útočiště lidí zcela odtržených od reality, by těžko mohly vzkvétat bez svých čarodějů, jinak jistě dobře situovaných systémových programátorů. "Zatímco mnoho firem ze Silicon Valley je řízeno přísně, jiné vědomě vytvářejí trochu ujeté, uvolněné prostředí, které vede jejich zaměstnance k tomu, aby vložili každou kapku své tvořivosti do nových výrobků a výzkumu," říká Davis. Může to vypadat jako kapitalistická manipulace. Je tu ale i jiný pohled - nastupuje svět, v němž mají navrch ti, kteří si umějí a chtějí hrát. Bude tedy nastupující kybervěk věkem návratu hrdinů, čarodějů a ducha, nebo spíš věkem infantilních hračičků, kteří se nebudou schopni povznést nad své komputery a čelit nastupující apokalypse Země? Nejhorší by bylo domnívat se, že budoucnost je nevyhnutelně černá nebo zaručeně bílá. Jak to Davis formuluje v jednom poučení, které si z jeho knihy můžeme odnést: "Technologie není ani andělem, ani ďáblem. Stejně tak ale není jen nástrojem, nějakou neutrální nástavbou skálopevné lidské podstaty.